Být ve vodě s maskou, šnorchlem a ploutvemi je vždy stejné? Ne tak docela. Tady máte tři možné způsoby, jak si užít vodu s minimem vybavení.
Šnorchlování
První a nejjednodušší forma sledování života pod hladinou.
Potřebujeme masku, abychom viděli pod vodou. Šnorchl, aby jsme mohli dýchat. A ploutve, pro lepší záběr a usnadnění pohybu ve vodě. Bez toho všeho zkrátka „jen plaveme“.
Šnorchlováním se rozumí plavání na hladině, sledování dění pod ní, přičemž dýcháme vzduch skrze šnorchl. Pokud se potápíme, tak mělce a na krátko (zpravidla do 5m).
Jak si užít šnorchlování:
- Mějte pohodlnou masku, šnorchl a nikde netlačící ideálně botičkové ploutve.(Zkrátka „ABCčko“)
- Použijte rashguard, nebo vhodný mokrý oblek proti odřeninám, štípnutím, prochladnutí a spálení od slunce (UV ochranný faktor).
- Na frekventovanějších místech, nebo pokud neumíte plavat, použijte šnorchlovací vestu pro udržení na hladině a vaši lepší viditelnost.
Skin diving
Dalo by se říct, že se jedná o mezistupeň šnorchlování a freedivingu. Aktivita, kterou si převážně vojáci a námořníci oblíbili a zpopularizovali. Spousta organizací mělo Skin diving jakožto součást přijímacího procesu. Námořníci si takto chytali večeři, či sbírali suvenýry z cest.
Jedná se o potápění do vetší hloubky (5-10m) a na delší dobu (20-30sec.). Účel zůstal stejný jako v dřívějších dobách. Dnes s rozvojem technologií můžeme přidat ještě pořízení fotografie třeba mořského tvora.
Freediving
Pokud budeme brát šnorchlování jako jeden konec spektra, tak na protipól můžeme postavit freediving. Ten je co se týče dovedností nejsložitější aktivitou a s určitým rizikem.
Freediving je s lidstvem spojený už po staletí a to především pro komerční využití. Už v dávných dobách existovali cvičené jednotky pro vyzvedávání předmětů, či pro stavební a vojenské účely. Krásným příkladem jsou japonské lovkyně perel Ama. Ty trávily několik hodin denně pod vodou a lovily humry, ježky, chobotice a později i perly.
Zrod moderního freedivingu jakožto sportu se datuje k roku 1949 a přisuzuje se francouzi Jacquesovi Mayolovi a italovy Enzo Majorcovi. Hloubka tohoto sportu a vztah mezi zmíněnými je zobrazen také ve filmu Hlubina s Jeanem Reno v hlavní roli.
V současnosti se jedná o poměrně rychle se rozvíjející sport. Ne všichni se jím zabývají na sportovní úrovni. Většina lidí se potápí pro zábavu, či za účelem lovu s harpunou.
Disciplíny se v základu rozlišují na statickou a dynamickou apnoi. Dynamická se dále dělí na bazénovou, na otevřené vodě, měří se dosažená hloubka, počet uplavaných bazénů atd… Sport je založen především na práci s psychikou a posouvání vlastních hranic.